Přátelé, to to letí, to to letí! Nedávno tomu bylo šest měsíců od doby, co jsme přicestovali sem, ke klokičům, sem, daleko od vás všech! Nechci, aby to, co teď napíšu, vypadalo jako vytržené z věnce na nějakém náhrobku, nicméně; VZPOMÍNÁME!
První a poslední blogový pozdrav jsem končil tím, že se ozvu a popíšu zážitky z návštěvy koncertu Elektrikářů. A já svůj slib plním a myslím, že na tom nic nemění ani fakt, že uplynulo již téměř půl roku od naší návštěvy koncíku v rámci Black Ice Tour na místním Anzac Stadium. Důvod proč píšu až teď je jeden jediný; chtěl jsem mít od akce dostatečný časový odstup* a tím co možná nejobjektivněji zhodnotit, jak se to klukům opáleným povedlo a zda-li překonali naše očekávání. Musím upřímně říct, že naše očekávání nepřekonali, protože jsme od Legendy očekávali maximální kvalitu, kterou jsme nakonec taky dostali! Nevím co víc dodat, AC/DC nás nadchnuli, dědulové ze sebe i z aparatůry vydojili maximum, diváci i osvětlovači navíc vytvořili skvělou kulisu, která byla na závěr umocněná poměrně mohutným ohňostrojem. Takhle nějak by asi koncerty měly vypadat! (pozn. *Ano, samozřejmě, že hlavním důvodem, proč píšu až teď, je lenost a částečně pak i nedostatek času, ale dostatečný časový odstup zní prostě líp..)
Kromě koncíku AC/DC jsme si živého muzicírování užili ještě při návštěvě rockové scény v centru Sydney během svátečního Australia Day. Tady mne svým vystoupením zaujal místní borec Ash Grunwald. Jestli máte chuť, tak tady malá ochutnávka http://www.youtube.com/watch?v=FIJwfzOBSS8 (na živo a po pár pifkách byl o fous lepší.. (:
A ještě o jeden hudební kousek bych se s vámi rád podělil. Postarší song Comin´ home (1978) od místní skupiny The Radiators, který mne oslovil ani nevím proč. Snad proto, že z tohodle dílka číší ryzí australská pohoda a vždy když ho zahrajou, tak mi to zvedne náladu. http://www.youtube.com/watch?v=SsQUACEvYII
Jinak u nás žádné zásadní změny neproběhly. Oba jsme živí a zdraví, končetiny máme všechny, hadím či pavoučím jedem jsme dosud intoxikováni nebyli a máme se více méně fain. (: Pár věcí se ale přeci jen změnilo. Tak především se k nám do baráku přistěhovaly v průběhu ledna-února dva páry, tak jsme byli celkem dlouhou dobu full-house. Teď už tomu ale tak není, protože Aschii (Indka) před pár týdny odcestovala za rodičema do Dubaje a nechala tu „chudáka“ Adzhaju samotnýho.. Druhý pár je francouzsko-brazilský, Livie tady studuje literaturu na uniNSW a Jerome, pilot, je tady, stejně jako já, na dependantským vízu, takže převážně maká (bohužel ne jako pilot /-: ). V Jeromovi jsem našel dobrýho parťáka na všemožný sporty. Oba jsme začínali se surfováním ve stejnou dobu, tak si můžem vyměňovat začátečnický postřehy.. Jinak jsme chodívali společně běhat a plavat, ale tyhle aktivity „frantík“ vzdal ve chvíli, kdy se poprvé postavil na prkno (: Před tím, než se nastěhovaly tyhle dva páry, jsme zažili celkem slušný extempore s ?????, který tady v baráku vydržel přesně jeden den. První den co přišel, tak si ubalil trávu, zapálil a otevřel si okno (pokoj má okno do hlavní ulice) vyklonil se a pokuřoval si. Další den jsme ho už neviděli, majitelka domu, Angela, po poradě s Ájou usoudila, že to byl přehmat a „mistr tráva“ byl z domu vykázán, což jsme vážně ocenili.
Jinak změna nastala také v nášem vozovém parku, Falkiče, který nám až na drobné vyjímky (náhlá smrt všech 211koní s následnou výměnou motoru, ...) sloužil celkem věrně, jsme prodali mladým backpackerů z Dánska (18 a 19let(!)) a pořidili si místo něj Mitshubishi Pajero. Sice jsme výměnou přišli o několik desítek kW a litr objemu válců, nicméně výrazně jsme zvýšili průchodnost terénem a možnost použití káry jako ubytovací jednotky, což je vzhledem k našim plánům do budoucna velký plus!
Ájula po několika jízdách ne příliš rychlou a spolehlivou zato však pekelně drahou místní MHD usoudila, že je čas na změnu a již nějaký ten pátek jezdí na splašených trubkách. Po super výhodném nákupu čínského stroje Eagle-wing Cino125, kterému se nejdříve roztekly dráty a celkově všechny elektročásti a v zápětí začaly reznout i šrouby z totálně neušlechtilého kovu (stroj z roku 2009!!), jsme usoudili, že to byl přehmat a rozhodli se ho urychleně střelit. Po úspěšném prodeji za téměř kupní cenu jsme byli nadšení, že jsme se ho zbavili tak snadno! Další koupi jsme již zvažovali o něco víc, nakonec po poradě se zkušenějšími skůtrysty jsme sáhli po Kimcu Agility 125. Tahle koupě se vydařila, Ájula na něm už stihla nalítat víc jak dva tisíce km a vše je jak má být. Před první jízdou jsme řešili ještě jeden drobný detail a to, že Ája má řidičák pouze pro skupinu B. Nakonec po zjištění ceny skůtr-kurzu a frekvenci policejních zátahů na skůtristy jsem se rozhodl vzít moc výkonnou do svých rukou. Ve chvíli, kdy jsem se cítil dostatečně jako dopravní inspektor, tak jsem nejdříve udělal několik jízd s Ájou na zadním sedadle, pak jsem jí vysvětlil jak brzdit, zatáčet, kam a jak případně uhýbat a padat, upozornil na rozdílný chování za deště, zkouknul pochopení látky, no a po necelý hoďce jsem do mezinárodního řidičáku dozaškrtnul skupinu A. Pak mi to ale přišlo až moc a tak jsem do spodní řádky napsal omezení „A (150ccm)“. Tak jen doufám, že jí ta stopětadváca bude na dlouhou dobu stačit, protože bělítkovat údaje se mi už nechce, to už by bylo celkem okatý..
Co se týče práce, tak Ája po několika zkouškách v restauračních zařízeních, kde s ní (ostatně jako s téměř každým v týhle brandži „vymetali“), se nakonec uchytila jako housekeeper. Práce má dostatek, rodiny jsou většinou fain, navíc se jí to daří dobře kombinovat se školou, peníze vydělává taky celkem ok, tak co víc si přát. No snad jen, kdyby do tý školy nemusela, ale to je holt takový nutný zlo. Jsem rád, že tam chodí právě Ája, já už si tam sám sebe nedokážu představit. Stejně, když jsem o tom tak nedávno přemýšlel, od nějaký sedmý, osmý třídy ZŠ jsem se v podstatě až tak nic novýho světobornýho ve škole nenaučil, nedozvěděl. Gympl nula a VŠ (((: No ale bylo tam hezky, to zase jooo ((:
Vzpomínáte, jak jsem minule celkem hodně prostoru věnoval „mávajícímu“ šéfíkovi? Tak mám špatnou zprávu. On již mým šéfíkem není. Někdy začátkem února mne zaujal inzerát na delivery drivera. Tak jsem kontaktoval inzerenta, z něhož se vyklubal pro změnu Slovák jak poleno. Domluvili jsme si hned schůzku, on mi nastínil co a jak, no a já od tý chvíle řešil jedinej problém, jak říct starýmu cholerikovi v pekárně, že to u něj balím a odcházím (: Nakonec se to vyřešilo v podstatě samo, „mistr“ odjel na 2týdny na dovolenou na svůj ranč (asi nějaký to novoroční setkání) a já v poklidu po domluvě s šéfovou naložil poslední kamion, sbalil posledních pár bochníků chleba na doma a odešel, vstříc nový dráze profiřidiče. I když jsem byl v pekošce chvilku, tak jsem se tam seznámil s několika fain lidma, se kterýma vždycky rád zajdu na pifko!
Jak jsem již nastínil, od přelomu února/března jsem začal jezdit s dodávkou (Mercedes Sprinter), rozvážím buď to nákupy lidem, kteří si nakoupili přes net, nebo po ránu zavážím obchody chlebem. Ano opět chleba ((: Tak to je první výhoda tohodle jobu. Kromě toho, že zásobuju celý náš dům pečivem, ještě tu a tam měním s řidičema chleba za např. mlíko, sýry, koláčky, ovoce, zeleninu... V těch chvílích si připadám jak za války, ty máš chleba, já mám mlíko.. (: Občas je s ostatníma řidičema veselo, občas je to ale přesně naopak. S asijskejma řidičema mám zatím jen ty nejhorší zkušenosti! /-: Nejen že vůbec nemají svoje auto jak se říká „v oku“, ale co občas předvádějí při vykládání, to člověk jenom žasne. Naštěstí se mi celkem podařilo optimalizovat trasy tak, že k setkání s asiatama dochází jen sporadicky, což je z pohledu mojí nervový soustavy jenom a jenom dobře (: Ještě se mi líbí, že díky rozvážení poznávám části města a blízkého okolí, kam bych se jen tak sám od sebe asi nevypravil. Jsou to totiž části, kde z turistickýho hlediska není nic zajímavýho, což je na druhou stranu zase dobrá příležitost, jak poznat běžný život Australanů.. Jedna čtvrť mi ale v hlavě výrazně utkvěla už při první návštěvě! Jmenuje se Lakemba, pokaždé když tam vjíždím, tak si pro sebe pobrukuju: „Lakemba, Lakemba - v Sydney černá díra...“ Přátelé Lakemba je pro Evropana neznalýho místních poměrů skutečný peklo! Abych byl konkrétnější, v Lakembě je velká koncentrace arabů-muslimů a jiných jim podobných černokněžníků a bubáků, je tam neskutečný bordel na ulicích, čilý ruch už před svítáním, kdy se ulice hemží lidma v burkách a různejch jinejch hábitech a hadrech, obvykle černejch, takže to působí opravdu strašidelně! Já se před tím s ničním podobným nesetkal a ze začátku se mi s vjezdem do tohodle „jinýho světa“ pravidelně zvyšoval adrenalin; centrálně jsem zamykal káru při zastavení na křižovatkách, bál jsem se totiž, aby mi nějakej ten černooděnec nevlezl do káry.. ((: Po pár desítkách návštěv týhletý specifický čtvrti jsem se nějakých větších obav zbavil a celkem jsem si už na ten bordel a chaos zvykl, nicméně jsem rád, že v Lakembě nemusíme žít! Poslední dobou už dokonce nechávám nastartovanou dodávku před obchodem, kam zavážím pečivo, tak jsem zvědav, kdy mi s ní bubáci odjedou (: Jinak se snažím během rozvážení dělat hudební osvětu a to nejen tady, v Lakembě. Fanánek Hagen je často mým spolujezdcem číslo jedna! Je to vážně paráda, přiject v půl pátý ráno do Lakemby a naprat do kluků opálených třeba takový Sovy mazutu, nebo Život je takovej... Jsem si jistej, že jsou za to rádi, alespoň si pak můžou v mešitě pobrukovat něco „normálnějšího“ než ty svoje žalozpěvy.. ((: No jinak pracovní doba je u rozvozu pečiva celkem specifická, někdo by jí nenáviděl, mě naopak přijde supr. Sice musím vstávat něco po třetí, za to po devátý ráno mám už hotovo a celý dlouhý den mám před sebou. Tohle je z mýho pohledu jasná výhoda, připadá mi to jako kdybych měl pořád jen prázdniny, protože řízení mi ani jako práce nepřijde. Jsem rád, že si právě tenhle job můžu tady ozkoušet, v Čechách bych tuhle práci asi nikdy nedělal.. Čím dál víc mi ale připadá smutný porovnání platů vzdělanýho člověka majícího kvalifikovanou práci v ČR a řidiče dodávky atd. tady v aus /o: Proč musel ten debilní komunismus v ČSSR trvat tak dlouho!? //o: Jinak jsem byl i účastníkem jedný dopravní nehody, chlapík přesně ve chvíli, kdy jsem projížděl okolo jeho auta otevřel bez rozmyslu dveře. Otevřel je v momentě, kdy ho minulo moje rozšířené přední zrcátko a blížila se k němu rozšířená část skříně. Pak už jen rána. Já jsem dlouho netušil, co se stalo, slyšel jsem nějakou ránu, tak si říkám, že mi asi spadly nějaký přepravky uvnitř skříně a tak jsem zastavil, abych to omrknul. Vystoupil jsem, obešel auto, zjistil, že vše je ok a už jsem chtěl jít zpátky nastoupit, když v tom jsem periferně zblejsknul nějakýho chlapíka, jak pospíchá mým směrem. Tak jsem pořádně zaostřil jeho směrem, když v tom jsem v pozadí za ním uviděl auto s nějakýma „divnýma“ dveřma (: No a už mi bylo jasný, co bylo původem tý rány (: Musím uznat, že ty dveře byly srolovaný skutečně kvalitně, ale tak za blbost se platí! Nejdřív se to snažil na mě hodit, ale vzhledem k tomu, že jsem neměl moc času se s ním vybavovat, tak jsem mu jen řekl, že viníka beztak určí pojišťovna a odjel jsem. Nehody tady policie vyšetřuje pouze v případě, že dojde ke zranění či úmrtí, nebo výraznému omezení dopravy. Úřednice z pojišťovny mi za pár dní skutečně volala s tím, že jsem se stal obětí nehody a ptala se mne, jestli mám na dodávce nějakou škodu a zda-li budu něco na pojišťovně nárokovat. Tak jsem jí poděkoval a vysvětlil, že můj rám byl o dost tvrdší než chlapíkovo dveře a že nemám ani kosmetický následky na rozdíl od pána a tím se celý případ uzavřel.
A dost o práci, přestože ta v současné době zabírá většinu našich dní. Máme totiž v plánu do konce roku našetřit nějaký ty dolary a v lednu vyrazit na tříměsíční cestu kolem Austrálie a na Tasmánii. Potom chceme letět na pár měsíců na Zéland, kde bychom rádi dělali něco v souvislosti s lyžováním a taky si ho samozřejmě řádně procestovali. Nedávno jsme úspěšně zažádali o nz víza, tak snad se vše podaří a mi za rok touhle dobou budeme o kus dál. Jinak počítáme, že někdy koncem příštího roku bychom přes nějaký asijský exotiky dorazili zpátky dom. Tak uvidíme, jak to nakonec bude, ale takhle nějak to máme zatím vymyšlený.
I přes to, že cestujeme mimo Sydney většinou jen o weekendech, tak myslím, že jsme za ten půl rok zažili celkem hodně. Mě osobně utkvělo v paměti setkání s klokičema, megaohňostroj na Nový rok a na Australia Day, koncík AC/DC, výlet za delfínama a nedávné pozorování velryb (nepopsatelný, vidět tyhle mastodonty!!), řádění s Pajerem na velký písečný duně u Nelson Bay, atmosféra na dostizích, kde jsme bohužel nakonec skončili v mínusu, byť jen jeden AUD. Nikdy taky nezapomenu na návštěvu největší budhistické svatyně na jižní polokouli (Nan tien), moc se mi tam líbilo! (: Stejně tak velkým, již zmíněným zážitkem byla první návštěva Lakemby ((: a jízda po nejstrmnější železnici na JP taky nebyla k zahození. Ostatně v Blue Mountains se nám zatím pokaždé moc líbilo, Jenolan Caves či některé z vodopádů jsou doslova úžasné. Mardi Gras (velký pochod lezeb a buzíků) si budu navždy pamatovat, nebylo to ani pěkný ani ošklivý, bylo to prostě zajímavý (; No a co se týče surfování, tak to je jednoznačně aktivita číslo jedna.
Taky mne zaujalo a pobavilo celkem populární autovenčení psů, kdy pes je uvázaný k zadní plošině jednoucího auta (:
Odlišně tady taky dělají reklamu. Místní lidi dají hodně moc na doporučení konkrétních „běžných“ lidí, ne nějakých modelek či herců, kteří dělají jednu reklamu za druhou. Z tohodle pohledu je mým největším oblíbencem Justin, Milk Drinker, který se mě vždy při nákupu mlíka snaží z etikety na zadní straně lahve přesvědčit, že jeho mlíko mu vždy dodá energii a vždy ho lahodně osvěží a blinky blink... Kdybyste ale Justina viděli, tak byste mu to nevěřili, postavou a vzhledem typickej pivař, co viděl mlíko naposledy při nehodě mlékarenského vozu před hospodou, když se právě k ránu potácel z putiky ven.. Ty reklamy tady jsou vážně ještě úchylnější než u nás!
A na závěr jedna perlička. Tohle pondělí byl státní svátek u příležitosti narozenin královny, který má ovšem královna až někdy v Septemberu.. ((: V Perthu to ovšem neslaví nikdy, celkově Perth a Západní Austrálie jsou hodně rebelantskou oblastí, což je ovšem v některých ohledech i dobře, ale to by bylo na dlouhý povídání..
No a co nás vyloženě za těch pár měsíců od začátku roku potěšilo, tak to je především úspěch Martiny Sablíkové na OH, úspěch našich kluků na MS v hokeji (především Mistr Jágr pobavil) a v neposlední řadě taky výsledky voleb v ČR.
Ještě k tomu hokeji. Hokej tady není vůbec populární, možná ještě tak pozemní, ale lední rozhodně ne. Byl celkem problém sledovat naše kluky na MS, naštěstí přes videostream to bylo možný, byť to občas nebylo úplně to pravý ořechový. Tak např. finále s Rusákama jsme nenašli s jiným než ruským komentářem /: To bylo samý „křivda se nám dnes udála...“ a podobný hovadiny, komentátoři do mikrofonu doslova brečeli, vůbec nečekali, že by je naši kluci mohli jako první na turnaji porazit. Vůbec nejvíc se komentátoři předvedli po sporným vyloučení rusáka na 5 plus do konce utkání. To tam v tý svý komentátorský kadibudce dělali vážně jako zkažený! Velká legrace!! ((:
Z čeho jsme naopak zklamaní, tak to je o hodně víc než velmi mnoho asiatů především ve městech (až na Džapanéze a Thajce je to alespoň z mýho pohledu vesměs pěkná verbež),
dále z australskýho práva (ala americký, ale ještě víc idiotský) a z něho vyplývajících všemožných omezení, zákazů, příkazu, nakázání, poučení (především v hospodě to člověka se*e dvojnásob) a taky ze situace v Mexickým zálivu. Nedávno jsem vymyslel, jak nejrychleji docílit toho, aby ropa přestala téct do zálivu. To si tak pozvete lidi, kteří v souvislosti s nehodou vrtu něco zanedbali/špatně rozhodli do luxusní vily s bazénem. Necháte je, aby si odložili šaty a pak se šli osprchovat. Po omytí ropou je pozvete do nádherného velkého bazénu právě napuštěného tou nejprvotřídnější ropou. Další dny, než situaci v zálivu vyřeší, budou pánové trávit tady. U bazénu budou mít vysokorychlostní net, a neomezené volání kamkoliv po světě, aby mohli dělat, co umí. Stravu budou dostávat pravidelně, ovšem k pití vždy jen mix vody a ropy. O hygienu bude dbát personál vily, pravidelně 3x denně bude ropné sprchování přímo v bazénu. Myslím, že rychlejší způsob na vyřešení tohodle velkýho průseru není /o:
Přátelé, ještě by bylo o čem psát, ale tak zase až příště. Třeba v létě, až bude zima pryč. Přesně tak i tady se to občas tak sejde, že se vám po ránu od pusy „kouří“.. Momentálně tady máme po ránu i 2stC, snad i proto jsem teď dobrý dvě hoďky strávil doma u kompu a sepsal tohle dílko.. (:
Tak jestě jednou Vás všechny moc zdravíme a jak jsme říkali už minule, budeme rádi, pokud se rozhodnete přiject na dovču sem, ke klokičům, je tu vážně fain (:
A málem bych zapomněl! Tady http://www.geocaching.com/track/details.aspx?id=1216893 jsem vám-kešerům poslal GC, tak věřím, že za vámi "přijede" cobydup! (:
Tak Zatíím!
pePIC
PS: Fotky celkem pravidelně sypeme na rajče (ajapepa.rajce.idnes.cz) a příspěvky od Áji jsou sesbíraný tady; http://uklokicu.blogspot.com/
Posts
